Poradna
Chovat žížaly není nijak náročné..
3. KOLIK ŽÍŽAL BUDUTE POTŘEBOVAT ?
Pokud chcete dát zbytkům jídla a organickému odpadu sekundární význam, mohou Vám s tím pomoct žížaly druhu Eisenia foetita andrei. Stačí, když překonáte počáteční nejistotu, případně strach z chovu žížal ve vaší domácnosti. Vermikompostování se pak může stát vaším koníčkem, jakož i jednoduchým způsobem, jak získat organické hnojivo bohaté na výživu. V textu níže najdete vše, co je dobré na začátek vědět..
Vermikompostování je proces, kdy červi požírají přírodní materiál, jako jsou slupky ze zeleniny a ovoce a rozkládají ho trávením. Trávící ústrojí žížal obsahuje enzymy, které neutralizují choroboplodné či jinak škodlivé zárodky obsažené v bioodpadu a proměňují ho na vermikompost - materiál bohatý na živiny, který dokáže z půdě dodat potřebnou výživu pro vaše rostliny. (někdy se vermikompostu říká i černé zlato!)
Vermikompostování vs. klasické kompostování
Vermikompostování a kompostování jsou podobné v tom smyslu, že jejich cílem je rozložit organickou hmotu na materiál bohatý na živiny, který můžete využít ve své zahradě. Podstatný rozdíl tkví v množství času, který tyto dva procesy zaberou. Jednou z největších výhod vermikompostování je, že červí kompost má často mnohem vyšší obsah živin než tradiční kompost. Tradiční kompostování vyžaduje větší fyzickou aktivitu, protože musíte kompostovou hromadu vrstvit a často ji obracet. Běžné kompostování obvykle probíhá venku, tedy je závislé od počasí a v chladnějších měsících se tento proces zpomaluje na minimum.
Vermikompostování má naproti tomu větší flexibilitu, pokud jde o počasí a požadavky na prostor. Svůj vermikompostovací box můžete mít kdekoli, kde teploty nejsou příliš extrémní, uvnitř nebo venku. Můžete kompostovat uvnitř v bytě, i když nemáte moc místa. Chovné nádoby na kalifornské žížaly se snadno vejdou do rohu místnosti, pod kuchyňskou linku, do skříně nebo do sklepa - žížaly jsou dokonalým domácím mazlíčkem, který pro svoje fungování nepotřebuje denní světlo, kvalitní potravu a ani žádného veterináře.
KOLIK ŽÍŽAL BUDUTE POTŘEBOVAT ?
Množství žížal na rozběh vašeho vermikompostéru volte dle produkce bioodpadu ve vaší domácnosti. Dalším podstatným rozhodovacím faktorem by mělo být, kolik času chcete žížalám dát na to, aby se aklimatizovali a rozmnožili na počet, který už dokáže zpracovat vaši produkci bioodpadu. Obecně lze říct, že jedna násada (200 kusů žížal) je základní množství, u kterého potrvá několik měsíců, než se dostanete do požadované fáze. Záleží samozřejmě hodně od podmínek, které žížalám vytvoříte. Pravidlem ale je, že pokud začnete s dvojnásobným množstvím žížal, do požadované fáze se dostanete 2x rychleji.
Startovací substrát
Jenou z možností, jak žížalám ulehčit rozjezd ve vašem domácím kompostéru, může být tzv. startovací substrát. Je tvořen vermikompostem bez organických zbytků. Tento materiál obsahuje i žížalí vajíčka (kokony) a taky menší množství kalifornských žížal různého stáří. Poskytuje žížalám víc životního prostoru a Vám umožňuje do kompostu zahrabat větší množství bioodpadu, který by jinak mohl začít hnít a smrdět, případně by mohl přilákat octomilky.
Podestýlka
Pokud právě začínáte, tak vše, co musíte udělat, je vytvořit na dně chovného boxu podestýlku. Na podestýlku je vhodné použít drcený papír, lepenku, slámu, seno, suché listí, kokosové vlákno a nebo dřevěné třísky. Podestýlka smí být navlhčena pouze přiměřeně a nesmí vytvářet neprodyšnou vrstvu zabraňující odkapávání přebytečné vlhkosti do spodní nádoby. Podestýlka žížalám bude sloužit jako vhodné útočiště, kam se mohou zavrtat ale i jako jejich potrava.
Množství a druh bioodpadu
Při krmení je nutné věnovat pozornost množství a druhu bioodpadu, který žížalám nabízíte. Kalifornské žížaly zpracují různé organické materiály včetně zbytků ovoce a zeleniny, kávovou sedlinu a čajové sáčky. Poměrně rozšířená je informace, že byste se měli vyhnout zbytkům citrusových plodů, protože překyselují substrát. Z osobní zkušenosti však vyplývá, že se za tímto druhem bioodpadu jen tak zapráší. Důležité však je (a to platí obecně u všech druhů bioodpadu) nepřekrmovat jedním druhem bioodpadu. Vhodnější je kombinovat bioodpad s vyšším obsahem vody se sušším bioodpadem. Možná byste nečekali, že žížaly lze přikrmovat i suchým pečivem, či přímo shnilým ovocem či zeleninou. Důležité je při krmení kombinovat bioodpad, který se rozkládá rychle (třeba měkké ovoce) s bioodpadem, který degraduje pomaleji (dejme tomu slupky od brambor, seno, listí, kokosové vlákno..). Vhodnou kombinací docílíte substrátu, který nebude příliš bahnitý či lepivý, s kterým se Vám bude dobře pracovat a v kterém se žížalám bude dobře dařit.
Čím nekrmit ?
Do vermikompostéru však rozhodně nepatří žádné živočišné nebo mléčné výrobky, skořápky od vajec (žížaly si s nimi nedokážou poradit, protože je nemají jak rozmělnit) a hlavně si prosím dejte pozor na bioodpad infikovaný hmyzem (typicky octomilkami). Bioodpad ideálně rovnou po jeho vyprodukovaní vysypte do vermikompostéru, případně jej skladujte v igelitovém pytlíku uvázaném tak, aby do něj hmyz z okolí neměl šanci proniknout.
Pozor na vlhkost a překrmování
Klíčem k rozvoji vaší kolonie žížal je zajistit, aby měla optimální množství jídla (s tím úzce souvisí i vlhkost, která z rozkládajícího se bioodpadu přechází do vermikompostu). Když je systém v nerovnováze, poznáte to docela rychle. Při zakládání vermikompostu se žížalí násada potřebuje adaptovat novému prostředí. Tím pádem po dobu aklimatizace (max 2 týdny) bude spotřeba biologického materiálu nižší. Pokud můžeme poradit, tak ze začátku je dobré bioodpad krájet, nebo mixovat na menší kusy a ideálně je zahrabávat do substrátu. Tím se zkrátí čas potřebný na degradaci těchto biozbytků. Podíl vermikompostu ku bioodpadu by měl být přibližně 1 : 1.
Rozhodně žížaly nepřekrmujte! Pokud žížaly překrmíte, přebytek může začít hnít a způsobovat nepříjemný zápach. Může dojít k hnilobě a hromadění tepla, což může dokonce žížaly i zabít. Pokud tedy zpozorujete, že bioodpadu v kompostéru neubývá, nepřidávejte další zbytky.
Substrát zvlhčujeme jenom pokud je příliš suchý. Ideální je držet se s vlhkostí kolem 60 %. Vlhkost substrátu urychluje rozklad bioodpadu a tím napomáhá žížalám s jeho zpracováním. Pokud je substrát příliš vlhký rozřeďte ho ideálně s pomocí vermikompostu, kokosového vlákna a nebo jiného suššího a sypkého materiálu.
Pravidelně lehce prohrabávejte materiály v chovné nádobě tak, abyste do substrátu dostali vzduch. Ideální je si proto obstarat lékařské gumové rukavice, s pomocí kterých Vám to půjde jedna báseň. Zabráníte tak vzniku zápachu v chovném boxu a poskytnete vašim žížalím pomocníkům vzduch (dýchají povrchem těla).
Umístěte svůj vermikompostér mimo přímé slunce. Přímé sluneční světlo prohřívá obsah kompostéru. Příliš vysoké teploty, třeba dlouhodobě nad 33 stupňů Celsia, žížalám nesedí. Tmavá místa, jako jsou garáže nebo sklepy, jsou pro ně nejvhodnější.
V chladných měsících umístěte kompostovací koš do nejteplejší části garáže nebo sklepa, nebo třeba na chodbu přímo ve vašem bytě. Pokud kompostujete venku, připravte žížalám silnou vrstvu bioodpadu namixovaného třeba se slámou pro dostatečnou ochranu před extrémními teplotami.
Žížaly zakrmujte pokaždé v různých oblastech koše. Zabráníte tak, aby se populace červů příliš koncentrovala v jedné konkrétní oblasti kompostéru.
Pokud zaznamenáte zápach čpavku, vězte, že v chovné nádobě kompostéru probíhá anaerobní rozklad. To znamená, že prostředí je příliš vlhké a vaše půda může být dokonce podmáčená, což může mít za následek smrt vašich červů. V tuto chvíli je dobré vypustit spodní nádobu, přidat novou suchou podestýlku a promíchat obsah nádoby tak, aby se do ní dostalo více kyslíku. Pokud se k vašemu chovu nemohou dostat octomilky nebo jiný invazivní hmyz, klidně můžete nechat kompostér bez vrchního víka proschnout. Obden obsah chovné nádoby prohrabávejte. Přebytečnou vlhkost tímto způsobem odstraníte z kompostéru mnohem rychleji.
1. Je udržitelné
Vermikompostování je způsob, jak znovu využít organický odpad místo jeho vyhazování. Potravinový odpad má v současnosti téměř 25% na skládkách, kde uvolňuje škodlivé skleníkové plyny, takže je zásadní najít pro něj další využití.
2. Dělá skvělou půdu
Vracením potravin a rostlinných zbytků do země vytváříte uzavřený systém organických živin a výsledné přírodní hnojivo je super prospěšné pro rostliny a mikroorganismy.
3. Je to hnojivo bez chemie
Chemická hnojiva nebo pesticidy mohou být škodlivé pro půdní mikroorganizmy a jiná volně žijící zvířata. Vermikompostování je bezpečným a přirozeným způsobem revitalizace oblastí, kde byla půda nadměrně využívaná, nebo kde došlo ke ztrátě živin.
JAK ČASTO MUSÍM ŽÍŽALY KRMIT?
Obvykle stačí jednou týdně. Mezitím kontrolujte, že jedí to, co jim dáváte.
KONTROLA VLHKOSTI
Jedním ze způsobů, jak zkontrolovat vlhkost v chovném boxu, je vzít hrst materiálu z koše a jemně ho zmáčknout. Pokud vyteče voda, máte příliš mokrý substrát. Vlhkost zregulujete pravidelným přehrabáváním, větráním a hlavně přidáním suché podestýlky, která absorbuje část vlhkosti. Substrát rozřeďte ideálně s pomocí vermikompostu nebo kokosového vlákna a nebo jiného suššího a sypkého materiálu. Indikátorem příliš vysoké vlhkosti v boxu na chov žížal může být zápach, pomalé zpracovávaní bioodpadu, nebo třeba absence chvostoskoků.
CO KDYŽ SE V KOMPOSTÉRU OBJEVÍ PLÍSEŇ ?
Plíseň v kompostéru může být výsledkem překrmování a zanedbání regulace vlhkosti. Substrát rozřeďte ideálně s pomocí vermikompostu nebo kokosového vlákna. Pokud možno, prohrabávejte a větrejte.
MOHU KOMPOSTOVAT CELOROČNĚ ?
Kompostovat můžete, pokud teploty nejsou pro žížaly příliš nízké. Při teplotách pod 10 stupňů Celsia se produkce kompostu zpomaluje. Teploty pod bodem mrazu mohou, při nedostatečné izolační vrstvě bioodpadu, vaše žížaly zabít. Pro přezimování na zahradě připravte žížalkám izolační vrstvu bioodpadu silnou několik desítek centimetrů.
CO DĚLAT, KDYŽ SE DO KOMPOSTÉRU DOSTANOU OVOCNÉ MUŠKY ?
Ovocné mušky se mohou stát problémem při hnijícím bioodpadu. Protože je přitahuje fermentace ovoce a zeleniny, musíte zabránit tomu, aby se do vašeho kompostéru dostaly přímo nebo prostřednictvím jejich vajíček či larev. Izolujte bioodpad v igelitových pytlíčcích, pokud to není nezbytné mějte chovnou nádobu vermikompostéru vždy přikrytou vrchním víkem opatřeným netkanou textilií. Dbejte na vlhkost uvnitř chovné nádoby. Proto je potřeba ponechat v chovném boxu dostatek podestýlky, aby bylo snadné potravinový odpad zahrabat.
ZA JAK DLOUHO MOHU SKLIDIT KOMPOST ?
Sklízejte za tři až šest měsíců, v závislosti na tom, kolik žížal máte, jak moc se množí a jaké druhy bioodpadu máte v koši. Urychlete proces krájením nebo mícháním biozbytků na menší kousky o velikosti jednoho palce a udržováním správné vlhkosti.
SEČTENO PODTRŽENO.
I když si to možná bude vyžadovat určité pokusy a omyly, zřízení vlastního chovu kalifornských žížal je rozhodně obohacující způsob, jak sledovat přírodu při práci a více se zapojit do zvelebování prostředí, ve kterém žijete. S tímto know-how budete během okamžiku sklízet své vlastní černé zlato.