Poradna
Chovat žížaly není nijak náročné..
Chcete dát zbytkům jídla a organickému odpadu sekundární význam? Mohou Vám s tím pomoci žížaly. Pokud dokážete překonat počáteční šok z chovu červů jako domácích mazlíčků, vermikompostování se může stát vaším koníčkem, jakož i jednoduchým způsobem, jak získat hnojivo bohaté na výživu. V textu níže najdete vše, co je dobré na začátek vědět..
Vermikompostování je proces, kdy červi požírají přírodní materiál, jako jsou slupky ze zeleniny a ovoce, a pak ho rozkládají trávením. Trávící ústrojí žížal obsahuje enzymy, které neutralizují choroboplodné či jinak škodlivé zárodky obsažené v bioodpadu a proměňují ho na vermikompost - materiál bohatý na živiny, který dokáže z půdy udělat ráj pro rostliny. (někdy se vermikompostu říká i černé zlato!)
VERMIKOMPOSTOVÁNÍ vs. BĚŽNÉ KOMPOSTOVÁNÍ
Vermikompostování a kompostování jsou podobné v tom smyslu, že jejich cílem je rozložit organickou hmotu na materiál bohatý na živiny, který můžete využít ve své zahradě. Rozdíly spočívají v množství času, který tyto dva procesy zaberou, jak a kde se provádějí a jaké jsou jejich konečné výsledky. Jednou z největších výhod vermikompostování je, že červí kompost má často mnohem vyšší obsah živin než tradiční kompost. Tradiční kompostování vyžaduje větší fyzickou aktivitu, protože musíte kompostovou hromadu vrstvit a často ji obracet. Běžné kompostování obvykle probíhá venku, tedy je závislé od počasí a v chladnějších měsících se tento proces zpomaluje na minimum.
Vermikompostování má naproti tomu větší flexibilitu, pokud jde o počasí a požadavky na prostor. Svůj vermikompostovací box můžete mít kdekoli, kde teploty nejsou příliš extrémní, uvnitř nebo venku. Můžete kompostovat uvnitř v bytě, i když nemáte moc místa. Chovné nádoby na kalifornské žížaly se snadno vejdou do rohu místnosti, pod kuchyňskou linku, do skříně nebo do sklepa - žížaly jsou dokonalým domácím mazlíčkem, který pro svoje fungování nepotřebuje denní světlo, kvalitní potravu a ani žádného veterináře.
1. Je udržitelné
Vermikompostování je způsob, jak znovu využít organický odpad místo jeho vyhazování. Potravinový odpad má v současnosti téměř 25% na skládkách, kde uvolňuje škodlivé skleníkové plyny, takže je zásadní najít pro něj další využití.
2. Dělá skvělou půdu
Vracením potravin a rostlinných zbytků do země vytváříte uzavřený systém organických živin a výsledné přírodní hnojivo je super prospěšné pro rostliny a mikroorganismy.
3. Je to hnojivo bez chemie
Chemická hnojiva nebo pesticidy mohou být škodlivé pro půdní mikroorganizmy a jiná volně žijící zvířata. Vermikompostování je bezpečným a přirozeným způsobem revitalizace oblastí, kde byla půda nadměrně využívaná, nebo kde došlo ke ztrátě živin.
Pokud právě začínáte, tak vše, co musíte udělat, je vytvořit na dně chovného boxu podestýlku. Na podestýlku je vhodné použít drcený papír, lepenku, slámu, seno, suché listí, kokosové vlákno a nebo dřevěné třísky. Podestýlka smí být navlhčena pouze přiměřeně a nesmí vytvářet neprodyšnou vrstvu zabraňující odkapávání přebytečné vlhkosti do spodní nádoby. Kromě potravinového odpadu sežerou vaše žížaly také podestýlku.
Krmení vašich žížal je jednou z nejdůležitějších částí procesu zpracování bioodpadu. Podstatné je věnovat pozornost tomu, co a kolik jim nabízíte. Kalifornské žížaly mohou jíst různé organické materiály včetně zbytků ovoce a zeleniny, kávové sedliny a čajových sáčků. Často se v článcích na toto téma dočtete, že byste se měli vyhnout citrusovým plodům a slupkám, protože jsou kyselé a červi je obtížně tráví. Z osobní zkušenosti však vyplývá, že se za tímto druhem bioodpadu jen tak zapráší. Možná byste nečekali, že žížaly lze přikrmovat i suchým pečivem, či přímo shnilým ovocem či zeleninou. Důležité je při krmení kombinovat bioodpad, který se rozkládá rychle (třeba měkké ovoce) s bioodpadem, který degraduje pomaleji (dejme tomu slupky od brambor, seno..). Vhodnou kombinací docílíte finálního produktu, který nebude příliš bahnitý či lepivý a s kterým se Vám bude dobře pracovat.
Do vermikompostéru však rozhodně nepatří žádné živočišné nebo mléčné výrobky, skořápky od vajec (žížaly si s nimi nedokážou poradit, protože je nemají jak rozmělnit) a hlavně si prosím dejte pozor na bioodpad infikovaný hmyzem (typicky octomilkami). Bioodpad ideálně rovnou po jeho vyprodukovaní vysypte do vermikompostéru, případně jej skladujte v igelitovém pytlíku uvázaném tak, aby do něj hmyz z okolí neměl šanci proniknout.
U krmení vašich žížal je podstatné získat informaci o tom, kolik jedí. Sledujte to pozorně; klíčem k rozvoji vaší násady žížal je zajistit, aby měla vždy správné množství jídla (a tedy i vlhkosti, která z bioodpadu přechází do vermikompostu). Když je systém v nerovnováze, poznáte to docela rychle. Při zakládání vermikompostu se často stane, že se žížalí násada potřebuje přizpůsobit novému prostředí. Tím pádem po dobu aklimatizace (max 2 týdny) bude spotřeba biologického materiálu nižší. Pokud můžeme poradit, tak ze začátku je dobré bioodpad krájet, nebo mixovat na menší kousičky a ideálně je zahrabávat do násady. Tím se zkrátí čas potřebný na degradaci těchto biozbytků. Ze začátku by měl být podíl násady žížal ku bioodpadu přibližně 1 : 1, maximálně 2 : 1 v prospěch bioodpadu.
Rozhodně žížaly nepřekrmujte! Pokud žížaly překrmíte, přebytek může začít hnít a způsobovat nepříjemný zápach. Může dojít k hnilobě a nahromadění tepla, což může dokonce červy i zabít. Pokud si tedy všimnete, že bioodpadu v kompostéru neubývá, nepřidávejte další zbytky.
Pravidelně lehce prohrabávejte materiály v chovné nádobě pomocí malé ruční lopatky nebo přímo ručně (doporučujeme použít tenké gumové rukavice) tak, abyste do boxu dostali vzduch. Ideální je si proto obstarat lékařské gumové rukavice, s pomocí kterých Vám to půjde jedna radost. Zabráníte tak možnému vzniku zápachu ve vašem koši a poskytnete vašim žížalím pomocníkům vzduch (který, což je zajímavé, dýchají kůží!).
Umístěte svůj vermikompostér mimo přímé slunce, protože teplo ze slunce může vysušit velmi důležitou kůži vašich červů, což by nemuseli přežít. Přímé sluneční světlo taktéž prohřívá obsah kompostéru. Příliš vysoké teploty, třeba dlouhodobě nad 30 stupňů Celsia, žížalám nesedí. Tmavá místa, jako jsou garáže nebo sklepy, jsou pro ně nejvhodnější.
V chladných měsících umístěte kompostovací koš do nejteplejší části garáže nebo sklepa, nebo třeba na chodbu přímo ve vašem bytě. Pokud kompostujete venku, připravte žížalám silnou vrstvu bioodpadu namixovaného třeba se slámou pro dostatečnou ochranu před extrémními teplotami.
Žížaly zakrmujte pokaždé v různých oblastech koše. Zabráníte tak, aby se populace červů příliš koncentrovala v jedné konkrétní oblasti kompostéru.
Pokud zaznamenáte zápach čpavku, vězte, že v chovné nádobě kompostéru probíhá anaerobní rozklad. To znamená, že prostředí je příliš vlhké a vaše půda může být dokonce podmáčená, což může mít za následek smrt vašich červů. V tuto chvíli je dobré vypustit spodní nádobu, přidat novou suchou podestýlku a promíchat obsah nádoby tak, aby se do ní dostalo více kyslíku. Pokud se k vašemu chovu nemohou dostat octomilky nebo jiný invazivní hmyz, klidně můžete nechat kompostér bez vrchního víka proschnout. Obden obsah chovné nádoby prohrabávejte. Přebytečnou vlhkost tímto způsobem odstraníte z kompostéru mnohem rychleji.
JAK ČASTO MUSÍM ŽÍŽALY KRMIT?
Obvykle stačí jednou týdně. Mezitím kontrolujte, že jedí to, co jim dáváte.
KONTROLA VLHKOSTI.
Jedním ze způsobů, jak zjistit vlhkost v chovném boxu, je vzít hrst materiálu z koše a vymáčknout ho. Pokud vyteče voda, máte příliš mokrý koš. Jakmile zjistíte, že váš koš má příliš mnoho vody a vlhkosti, přidejte více suché podestýlky, aby absorbovala část vlhkosti. Příznaky příliš vysoké vlhkosti v boxu na chov žížal mohou být i nepříjemný zápach, pomalé zpracovávaní bioodpadu, nebo třeba absence chvostoskoků.
CO KDYŽ SE V KOMPOSTÉRU OBJEVÍ PLÍSEŇ ?
Malé množství plísní je docela normální a nemusíte se ho obávat. Přebytek plísní však může být známkou jiných problémů, jako je překrmování.
MOHU KOMPOSTOVAT CELOROČNĚ ?
Kompostovat můžete, pokud teploty nejsou pro žížaly příliš nízké. Při teplotách pod 10 stupňů Celsia se produkce kompostu zpomaluje. Teploty pod bodem mrazu mohou, při nedostatečné izolační vrstvě bioodpadu, vaše červy zabít.
CO DĚLAT, KDYŽ SE DO KOMPOSTÉRU DOSTANOU OVOCNÉ MUŠKY ?
Ovocné mušky se mohou stát problémem při hnijícím bioodpadu. Protože je přitahuje fermentace ovoce a zeleniny, musíte zabránit tomu, aby se do vašeho kompostéru dostaly přímo nebo prostřednictvím jejich vajíček či larev. Izolujte bioodpad v igelitových pytlíčcích, pokud to není nezbytné mějte chovnou nádobu vermikompostéru vždy přikrytou vrchním víkem opatřeným netkanou textilií. Podmínky uvnitř nádoby na chov červů by neměly být příliš vlhké a anaerobní. Proto je potřeba ponechat v chovném boxu dostatek podestýlky, aby bylo snadné potravinový odpad zahrabat.
ZA JAK DLOUHO MOHU SKLIDIT KOMPOST ?
Sklízejte za tři až šest měsíců, v závislosti na tom, kolik červů máte, jak moc se množí a jaké druhy bioodpadu máte v koši. Urychlete proces krájením nebo mixovaním biozbytků na menší kousky o velikosti jednoho palce.
SEČTENO PODTRŽENO.
I když si to možná bude vyžadovat určité pokusy a omyly, zřízení vlastního chovu kalifornských žížal je rozhodně obohacující způsob, jak sledovat přírodu při práci a více se zapojit do zvelebování prostředí, v kterém žijete. S tímto know-how budete během okamžiku sklízet své vlastní černé zlato.